Rozšířený senát se zabýval klíčovou otázkou, zda je možné obnovit stavební řízení podle § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („Správní řád“) v situaci, kdy bylo zrušeno územní rozhodnutí, ale podle § 94 odst. 5 věty před středníkem zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („Stavební zákon“) se již nové územní rozhodnutí nevydává, protože stavba byla mezitím pravomocně povolena.
Městský soud v Praze i žalovaný (Magistrát hl. m. Prahy) původně uzavřeli, že právě ustanovení § 94 odst. 5 Stavebního zákona vylučuje možnost přehodnocovat otázky umístění stavby v obnoveném stavebním řízení. Podle jejich názoru nelze splnit tzv. „materiální podmínku obnovy“, podle níž zrušení či změna podkladu (zde územního rozhodnutí) musí vést k jinému rozhodnutí o stavebním povolení.

Rozšířený senát tento striktní závěr odmítl. Vysvětlil, že:

• Zákon sám obnovení stavebního řízení v takových případech nevylučuje.
• Ust. § 94 odst. 5 Stavebního zákona pouze znamená, že se už po zrušení původního územního rozhodnutí znovu nevydává „nové“ územní rozhodnutí; nijak ale nebrání tomu, aby se důvody zrušení (tedy případné věcné pochybení v umístění stavby, rozpor s územním plánem, opomenutí účastníka atd.) zohlednily v řízení o obnově stavebního povolení.
• Při rozhodování o (ne)povolení obnovy stavebního řízení je třeba zjistit, zda důvody zrušení územního rozhodnutí mohou vést k jinému výsledku ohledně povolení stavby. Pokud ano, může být obnova povolena. Pokud se ale ukáže, že zrušené územní rozhodnutí bylo zrušeno jen pro čistě procesní chyby neovlivňující věcné posouzení umístění stavby, není důvod řízení obnovovat.
• I kdyby se zjistily věcné nedostatky, které by mohly vést k novému posouzení stavby, stavební úřad musí vždy hodnotit i dobrou víru stavebníka a zásadu proporcionality. Může se tedy stát, že obnova řízení nebude povolena, pokud by její důsledky, např. hrozba odstranění již postavené stavby, výrazně převážily nad újmou žadatele o obnovu.
• Rozšířený senát současně poukázal na to, že možnost domoci se nápravy souběžně prostřednictvím soudní žaloby proti stavebnímu povolení, v níž by bylo možné zohlednit i zrušení územního rozhodnutí, zůstává zachována; cesta obnovy a soudního přezkumu se vzájemně nevylučují.

V daném sporu tak rozšířený senát zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí žalovaného. Správní orgány se musejí znovu zabývat návrhem na obnovu stavebního řízení a zkoumat konkrétní důvody, pro něž bylo původní územní rozhodnutí zrušeno, zda by tyto důvody mohly vést k odlišnému výsledku ohledně stavebního povolení. Rovněž musejí vyhodnotit dobrou víru stavebníka a dbát na zásadu proporcionality.